Barbora Sedláčková se na jevišti poprvé objevila v opravdu raném věku, lépe řečeno
v raném stadiu vývoje. Její maminka, stejně tak i tatínek jsou totiž herci. Divadlo tak bylo vždy nedílnou součástí Barbořina života; cestu k herectví si přesto hledala po svém.
Její původní studijní plány zahrnovaly práci se zvířaty, studium psychologie či kriminologie. Když se však v deváté třídě rozhodovala, kam nasměřovat svou budoucnost, ozvala se herecká krev a zvolila Janáčkovu konzervatoř se zaměřením na hudebně dramatické umění. Kromě maturity si doplnila také absolutorium, takže se nyní může pyšnit titulem DiS.
Doposud hrála ve Staré aréně, Divadle Petra Bezruče, Moravském divadle v Olomouci,
v Divadle 12 (NdM), Studiu G a Volném divadle. Její první rolí byla hned dvojrole – šlo
o Pannu Marii a Evu v inscenaci Půjdem spolu do Betléma, která se dodnes příležitostně hraje. Jejími dalšími prvotinami byla role veverky v představení Haló, Jácíčku ve Studiu G a postava šestileté holčičky Ester v inscenaci Viktor aneb Dítka u moci na prknech Staré arény. Těšínské divadlo je pro ni prvním stálejším angažmá.
Odborné kritiky i názoru diváka si váží stejnou měrou. Pro všechny, kteří se na představení podílejí, by podle ní mělo být nejdůležitější, aby diváci odcházeli obohaceni. Odborná kritika pak může herci napovědět, na čem má u sebe zapracovat, ale neměl by se jí nechat svazovat.
Z žánrů je jejímu srdci nejbližší tragikomedie pro atmosféru, v níž se člověk může smát
a vzápětí mu běhá mráz po zádech. Neodmítá ani alternativní formy. Jednoznačně nejoblíbenějším tvůrcem a vzorem v této sféře je pro ni Tomáš Dianiška. S odkazem na původně zamýšlený psychologický směr je jí pracovně blízké realistické herectví a práce na psychologii postavy, kdy se snaží proniknout do mysli své postavy. V herecké oblasti pak za vzor považuje Pavlu Gajdošíkovou.
Co se stěžejních rolí týče, jmenuje tři. První byla Ester ve zmíněné hře Viktor aneb Dítka
u moci. Snaha proniknout do myšlení šestiletého dítěte, které vyrůstá v nepřívětivém světě dospělých, pro ni byla náročná a nakonec fascinující. Další obohacující rolí byla postava dospělé ženy v absolventském představení Bůh masakru. Nakonec ještě zmiňuje Aniu
v těšínském Višňovém sadu. Role jí byla sice věkově nejblíže, ale Čechovův text způsobil, že je to pro ni stále velkou výzvou.
Další hereckou výzvou je pro Barboru být vtipná, protože vnitřně nevěří tomu, že je toho schopná. Pochybnosti o zvoleném povolání ji provázejí při každém zkoušení, ale jakmile tuto krizi prolomí, opět si vzpomene, proč si herectví vybrala.
Její vysněnou rolí je Johanka z Arku, pro její boj za to, čemu věřila a co milovala natolik, že byla ochotná zemřít.
