Šárka Hrabalová si ráda zahraje v dobré komedii a stejně ochotně si nechá rozdrásat srdce. Hra ale musí být dobře napsaná a také zrežírovaná.
V divadle se pohybuje poměrně dlouho, do Těšínského divadla nastoupila koncem roku 1988. Šest let studovala hudebně-dramatický obor na konzervatoři v Ostravě. Mimo těšínskou scénu působila také v Divadle Petra Bezruče a hostovala v Městském divadle v Karlových Varech. Její první těšínskou rolí byla Hanička v inscenaci Lucerna od Aloise Jiráska.
Zásadní je pro ni názor diváka. Žádnou ze svých rolí nepovažuje za stěžejní, spíše je dělí na ty, na které nikdy nezapomene (například Ala v Koljadově Slepici, Erži Orbánová v Kočičí hře či Susie v Lásce mezi nebem a zemí), a vedle nich staví ty, které by si raději už nezopakovala. V minulosti také uvažovala, že od divadla odejde, nakonec se však rozhodla setrvat.