Splašené nůžky

Z mediów

Komedie Splašené nůžky v Těšínském divadle zapojí diváky do vyšetřování vraždy pianistky

Detektivka plná smíchu

Česká scéna uvedla v premiéře interaktivní hru Splašené nůžky v režii Roberta Bellana. Autorem překladu je Petr Novotný a dramaturgyní Alice Olmová. Scénografii vytvořil Jaroslav Milfajt, kostýmy Alena Schäferová a za hudební složkou stojí Mario Buzzi.

Splašené nůžky jsou detektivka, jejíž děj přímo ovlivňují diváci, kteří také zasahují do policejního procedur alu.
V první polovině hry shlédnou diváci události, které se dějí v kadeřnickém salónu Tondy Řezníčka (Ondřej Frydrych), který je vykreslený jako prototyp gay kadeřníka. Řezníčkova komunikativnost a otevřenost vytváří v kadeřnictví přátelskou atmosféru a na scéně komediální prostředí, v němž tato postava jasně vyniká. Místy však přesahoval herecký projev až do parodie, která postavě spíše škodila. Jeho kolegyně, Barbara Marková (Daniela Sedláčková), působila jako empatická osobnost s množstvím tajemství a sklony k cynismu, který jí pomáhá distancovat se od okolního dění.

Mezi zákazníky kadeřnictví se našla řada různých osobností. Madam Schubertová (Šárka Hrabalová), dáma z vyšší společnosti, si žije na vysoké noze a užívá života bez ohledu na následky. Eda Lorenc (Zdeněk Klusák), obchodník se starožitnostmi a rozsáhlým trestním rejstříkem, se ve své tajemnosti podobal Barbaře, jeho výbušné a explicitní projevy, a celkově chladný vzhled z něj činily jasného prvoplánového kriminálníka.

Pankrác Rosický (Miroslav Liška) a Matěj Veverka (Tomáš Hába), z nichž se nakonec vyklubou policisté v utajení, jsou klasickou dvojicí vyšetřovatelů, kdy Rosický vystupuje jako sebevědomý a zkušený velitel a Veverka je snaživý pomocník bez výraznějších projevů vlastního charakteru.

Plynulost děje naruší příchod Barbary, která oznámí, že sousedka, která chod kadeřnictví narušovala hrou na piano, byla zavražděna. Následuje policejní zásah a vyšetřování, k němuž jsou nakonec přizváni také diváci.

Režie postavila základní příběh inscenace na mnoha detailech, které nabízejí divákům prostor pro interakci s herci. Pozorné publikum tento prostor ochotně využilo, a díky tomu byly viděné události poměrně přesně zrekonstruovány, a v další části (která zahrnovala také vloženou přestávku), měli diváci prostor pro výslech podezřelých a vytváření teorií, jak k trestnému činu vraždy došlo. Nakonec se konalo hlasování, které určilo, jak příběh tentokrát dopadne.

Celý policejní procedurál oživovalo komično utvářené interakcí postav a jejich gestické projevy. Barevná scéna zvýrazňovala míru extravagance, která se částečně odrážela v každé
z postav. Efektivnost inscenace stála z velké části na skvěle zvládnuté improvizaci a režijním vedení, které herce směřovalo k civilnímu herectví, díky kterému se interakce s diváky staly přirozenými.

Publikum tohoto představení určilo jako vraha Barbaru. Jak ale upozorňoval vyšetřovatel Rosický – příště to může být někdo docela jiný. Vše záleží na tom, jaká bude vůle diváků.

Režie Robert Belan; překlad Petr Novotný; scénografie Jaroslav Milfajt; kostýmy Alena Schäferová; dramaturgie Alice Olmová; hudba Mario Buzzi. Premiéra 28. 1. 2023.

Magdalena Marie Franková