Alžběta Hana Šimáčková

Alžběta Hana Šimáčková

Můj velký oblíbenec David Bowie řekl moc hezkou věc: “I don’t know where I’m going from here, but I promise it won’t be boring.” Možná je v těch slovech nějaká má vnitřní nátura. Od dětství vlastně nevím, kam přesně budu dál směřovat, ale rozhodně to stojí za to. Na téhle cestě se člověk nenudí.

Pocházím z Prostějova a už tam jsem tvrdila, že budu herečka. Hledala jsem proto všechny možné způsoby, jak své malé orákulum naplnit – dramaťáky, filmové tábory nebo divadlo Point byly mým prvním zázemím.

Pak jsem se však téměř zčistajasna přesunula do Brna na francouzské gymnázium. Dodnes tvrdím, že jediný způsob, jak se do mě francouzština skutečně zaryla, bylo francouzské divadlo. Po francouzštině jsem na čas zavítala i k nizozemštině na MUNI. Přestože se jazyky staly mou velkou láskou, stále jsem cítila silné vnitřní puzení, které na mě křičelo: „Komediante!“

A tak jsem se přesunula do Prahy na hereckou VOŠ. Mezitím však v mém životě měla své významné místo i další města, jako například Ostrava, Dvůr Králové nebo Vídeň. Proto se považuji za takového kočovníka – na různých místech trávím různě dlouhou dobu a ani sama nevím, jak se věci vyvinou. V Praze jsem vystudovala obor herectví a moderování a zároveň jsem pracovala jako roommaster v únikových hrách The Chamber. Dodnes se v některých z nich příležitostně objevím jako herečka. Zároveň hostuji v Divadle Járy Cimrmana, kde se souborem 3D Company inscenujeme tituly Kytice a Panoptikum Kafka.“

Na pražské VOŠ jsem ještě nějakou dobu zůstala a pokračovala v oboru herectví s loutkou. Ne vždy se ale věci vyvíjejí podle představ, a přestože jsem loutkám zůstávala otevřená, studium jsem nakonec předčasně ukončila. Nedlouho poté mi zavolal šéf Bajky… A tak jsem se ocitla v dalším městě, laškuji s novým jazykem a loutky mi daly druhou šanci. Nahodilé, já vím. Ale neuvěřitelně mě to baví.