Ewa Kus

V roce 1997 ukončila dvouleté Studium Aktorskie Teatrów Lalkowych przy Teatrze Dzieci Zagłębia im. Jana Dormana v Będzinie v Polsku a stala se loutkoherečkou. Tam také nastoupila do svého prvního angažmá. V roce 2001 se začalo její dobrodružství s Těšínským divadlem a Záolším.
Na Slezské univerzitě v Cieszynie rozšířila své vzdělání a získala titul magistra sociální práce v oboru výchovné a humanitární činnosti. Tématem její magisterské práce byla právě loutková scéna Těšínského divadla BAJKA.

„Když přemýšlím o tom, co je pro mě zásadní, zajímavé a inspirující v BAJCE a na Záolší, proud mých myšlenek se ubírá vždy k jednomu – k lidem. Jakkoli banálně to může znít, právě setkání s druhým člověkem je tím, co mám ráda a co je pro mě smysluplné.
Kdyby mi na Záolší nebylo dobře, zřejmě bych tady nevydržela tak dlouho. Polský a Český Těšín jsou opravdu krásnými městy – náměstíčka, staré uličky, sleďové chlebíčky, těšínské hospůdky… a ke všemu leží na tak půvabném místě. A ty hory nadosah. Prostě pohádka!
Setkávat se při práci na přípravě představení – to je výměna energie, myšlenek a nápadů mezi lidmi. Spolupráce, překrývání různých temperamentů, osobností. Vždy jsem nadšená a šťastná, když mohu pracovat s někým, kdo mi ukazuje nové horizonty, něco, co neznám, co mě rozvíjí, dává mi možnost poznat sebe sama. Miluji, když mezi tvůrci představení vzniká specifická tvůrčí chemie. Takovou zkušeností bylo pro mě setkání s režisérem Januszem Klimszou na Polské scéně TD a role Bianky nebo s Markem Witem – mistrem loutkové animace a také práce s Jirkou Hajdylou. Jeho současná škola animace a alternativní vize divadla nám dává široký prostor pro improvizaci.
Práce na roli mě zcela pohlcuje. Někdy se dívám na své kolegy a obdivuji, jak nás naše úsilí směřující k tomu, abychom byli pravdiví, vyšvihli se nad své zvyklosti a objevili cestu ke své roli, i když nebývá jednoduchá, neustále naplňuje radostí.
Bajka je pro mě malým velkým prostorem. Je to malé velké divadlo. Lidé s velmi oddaným a plně zaujatým přístupem k práci. Je nejen místem, kde hrajeme představení pro děti, ale také místem nových způsobů inscenizace a divadelních experimentů. Místem, kde diváky vidím i slyším, dostávám od nich zpětnou vazbu a cítím tu energii mezi námi. Miluji naše diváky!
Mám ráda výrazné, barvité a pestré postavy, klidně i negativní – čarodějnice, macechy. Mou oblíbenou je Aife z Labutí ze země Erin. Dávají mi jakožto herečce více prostoru a možností. Mé dcerky mají na to ale svůj názor, raději by mě viděly v roli milých a dobrosrdečných princezen.!”