Režie: Petr Kracik
Premiéra: 20. 3. 2022
Derniéra: 22. 11. 2022
Program: stáhnout
Višňový sad napsal A. P. Čechov jako komedii o čtyřech dějstvích. Hra byla poprvé uvedena v Moskvě v lednu 1904 u příležitosti autorových 44. narozenin, bohužel to bylo půl roku před jeho smrtí. Jedná se tedy o poslední dílo A. P. Čechova, které psal v době, kdy byl již těžce nemocen tuberkulózou.
Ljubov Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou a bratrem Gajevem vrací z Paříže, kam odjeli po tragické smrti syna Gríši. K návratu je přiměl nejen nedostatek financí, ale i nutnost řešit situaci se zadluženým statkem, o nějž se přesto svědomitě stará nevlastní dcera Raněvské Varja. Statek má být prodán i s krásným višňovým sadem. Akční přítel rodiny Lopachin jim radí, ať višňový sad nechají vykácet a pozemek pronajmou chatařům. Jeho návrh se ale Raněvské ani Gajevovi vůbec nezamlouvá, odmítají rozprodat svou minulost. Pobyt v rodném sídle v každém z nich vyvolává sentimentální myšlenky. Neustále hovoří o tom, jak jim na višňovém sadu záleží, ale nejsou schopni udělat nic pro jeho záchranu. A ve chvíli, kdy je višňový sad prodán, jsou svým způsobem rádi, že za ně někdo problém vyřešil, byť je to na úkor rozpadající se rodiny, která panství opouští, a nevědomky tam zanechávají jen starého nemocného sluhu Firse.
Stejně jako jiné hry A. P. Čechova je i Višňový sad o nesplněných touhách a snech, o neschopnosti jednotlivce svá přání realizovat, je to hra o lidech, kteří na sebe mluví, ale navzájem se neposlouchají, je to hra o lidech, kteří milují, ale nechtějí nebo si to neumějí říct, je to hra o rozkladu rodiny, společnosti i o nových nadějích… je to hra o nás.
Realizační tým:
Režie Petr Kracik
Překlad Leoš Suchařípa
Scéna Jaroslav Milfajt
Kostýmy Marta Roszkopfová
Pohybová spolupráce Gabriela Klusáková
Dramaturgie Alice Olmová
Inspece Dominik Grácz
Nápověda Libuše Berková
Délka představení 110 minut + přestávka 20 minut
Višňový sad očima Jolany Ferencové
Višňový sad je dle mého mínění neuvěřitelně krásná hra o jedinečných lidských osudech. Na pozadí prodeje višňového sadu jsou všudypřítomné nesplněné sny, neopětovaná láska, životní prohry i zklamání. Když jsem dostala šanci zahrát si Raněvskou, uvědomila jsem si, že zároveň dostávám obrovskou příležitost ukázat své herecké polohy. Čím déle ale hru studuji, tím intenzivněji vnímám těžkosti, které celá hra nese, a to nejen v osudovosti jednotlivých postav, ale i v herectví.
Asi nedokážu slovy přesně vyjádřit veškeré své pocity, ale jedno vím určitě, že mě Višňový sad oslovil mnohem hlouběji, než jsem čekala. Bytostně rozumím každé z postav, jsem schopná najít v každé z nich kousek sebe a žádnou neodsuzuji. Višňový sad, to je hra plná lidských osudů, které píšou svůj vlastní příběh, je to pro mě hra neuvěřitelně těžká a poetická zároveň.
Vím, že Višňový sad je mou osudovou záležitostí, a věřím, že se mi podaří projít jím celým se ctí.
RECENZE:
https://www.divadelni-noviny.cz/jo-visne-zraly?
+ 35 dalších
