MODRÝ Z NEBE

Avery Sutton Tomáše Háby

Tomáš Hába pochází z Přelouče a členem našeho souboru je od roku 2009. A jestli je v nějakém divadle doma, tak je to právě to těšínské. 
1. Kudy vedla cesta z rodného města až do Těšínského divadla? 

Vedla přes Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Pamatuji si, když jsem v roce 2005 poprvé přijel do Ostravy. Bylo to na přijímací talentové zkoušky a mile mě překvapila srdečnost, vstřícnost a upřímnost lidí, se kterými jsem se tehdy setkal. Hned jsem věděl, že tady chci studovat. Za ta léta, co zde žiji, mě Ostrava a celý kraj přirostly k srdci… je mi tady zkrátka dobře.

2. Na zdejší scéně máte za sebou řadu rolí, na kterou vzpomínáte nejraději? 

Určitě jich je více, ale v poslední době vzpomínám často a rád na roli blázna ve hře Náhodná smrt anarchisty od Daria Fo, režíroval ji tehdy čerstvý absolvent DAMU Pavel Ondruch. Byla to, myslím, moje první hlavní role, a i když se hra neuváděla moc dlouho a zřejmě nebyla ani divácky příliš populární, cítím, že mě posunula někam dál, a já jsem si to tehdy užíval.

3. Čím vás i po těch letech divadlo přitahuje? 

Svou nejednotvárností. Každá hra a role je objevováním něčeho nového a neprobádaného.

4. Působíte v zájezdovém divadle, to znamená ráno zkouška, večer většinou představení. Zbývá čas na nějaké koníčky? 

Abych pravdu řekl, tak ani moc ne. Kromě toho, že se asi jako každý rád podívám na nějaký dobrý film, seriál nebo si přečtu dobrou knížku, chodím plavat na bazén. Musím tam ale jít brzo ráno ještě před zkouškou a popravdě někdy večer, když se hraje dlouhé představení, cítím, že už mi – jak se říká – docházejí baterky.

5. Co mají společného a co zcela odlišného Tomáš a Avery? 

Co se týče povahových vlastností, myslím, že toho máme společného celkem hodně. Při zkoušení zjišťuji, že bych se v mnoha situacích zachoval stejně jako on. Zásadní rozdíl mezi námi je ale v tom, že já jsem na rozdíl od něj neprocestoval skoro celou Evropu, nedisponuji neomezenými finančními prostředky a nikdy jsem nevlastnil polobotky od Gucciho.

6. Jak jste se tedy zabydlel v naklánějícím se domě, který je vaším scénickým domovem? 

Divadlo je pro mě především kolektivní záležitost. Takže když je dobrý kolektiv – a já myslím, že u nás v divadle ho máme – je vlastně jedno, v jaké scéně se děj odehrává. 

6. Jaké je vaše „modrý z nebe“? 

Když se podívám na současnou situaci, která panuje ve východní Evropě, čím dál tím víc si uvědomuji, že člověk by měl být vděčný za to, co v životě má, a vážit si toho. Samozřejmě že je pěkné mít nějaké sny, touhy a jít si za nimi, ale zároveň si myslím, že to svoje „modrý z nebe“ může každý z nás najít i v drobných radostech všedních dní. 

*********************************************

Otevřené nebe

Jako poslední premiéru sezóny uvedla Česká scéna komedii „Modrý z nebe“ v překladu Martina Fahrnera. Režie se ujal Peter Gábor, dramaturgyní byla Alice Olmová, scénu připravil Michal Syrový a kostýmy Alena Schäferová.

Děj se odehrává v domě rodiny Suttnových. Dozvídáme se, že dům je nakřivo – tento fakt se promítá pouze do polohy fotografií, ale jinak není vizuálně podpořen. Z celého prostoru čiší klid a mír, což vychází z výrazné práce s barvami. Vše je laděno do šedých, bílých a pastelově modrých odstínů.

Avery Sutton (Tomáš Hába) se vrací domů po osmi letech cestování. Plný nadšení přivádí i svou snoubenku (Barbora Sedláčková), se kterou se zná sotva měsíc, ale věří, že je ta pravá. Dlouhá léta odloučení ho vytrhla z atmosféry rodinné podivnosti a chvíli si na ni zvyká. Proměna je vidět také na kostýmu – vchází do domu v černých barvách, načež se převléká do modrých džín a šedé mikiny. Obsazení Tomáše Háby do role laskavého, srdečného a otevřeného mladého muže bylo v repertoáru jeho rolí velmi příjemnou a funkční změnou. Averyho rodiče, Evelyn (Lenka Waclawiecová) a Stanford (Vítězslav Kryške), mají vztah plný lásky a něhy. Evelyn však patologicky odmítá špatné zprávy a Stanford se místy pohybuje na hraně zdravého smíření a rezignace, k čemuž oba, jak se ukazuje v ději, mají dostatečně dobré důvody. Jejich přístup k životu je ale mnohdy viditelně umožněn skrze finanční zajištění. O to silněji pak vyznívá myšlenka, že to nejcennější si člověk v životě za peníze nekoupí. Kostýmy Evelyn a Stanforda jsou laděny opět do modré a bílé barvy.

Další členkou rodiny je Ester, sestra Evelyn. Místy se zdá, že je nejzodpovědnější osobou
v domácnosti, ale i její život je opředený výstřednostmi. A tou největší je provozování sexu po telefonu, které navíc zahájil rozhovor s ctitelem její matky. Z počátku chodí oblečená v tmavších barvách, jako by se vyčleňovala z celku, ale nakonec se i její kostým přiblíží rodinným odstínům. Naproti tomu čilá stařenka Nana, skvěle ztvárněná Adélou Krulikovskou, nosí šaty v tmavě modré barvě. Paralelu snad můžeme hledat v jejím „tmavším“ slovníku a přístupu k lidem. Její předností je ale absolutní upřímnost podávaná osobitým způsobem.

A do tohoto vzorce vstupuje nový člověk. Gillian (Barbora Sedláčková) nejprve působí jako hodné děvče, které si všechny rychle získá. Konfrontace s bezelstností a možná naivností rodiny Suttnových ale rychle odhaluje její záměry. Dorůžova laděné oděvy Gillian silně kontrastovaly s kostýmy ostatních postav i celým prostorem a od začátku bylo vidět, že do celku nezapadá. Vše ještě podpořilo její expresivní vystupování. 

Krása této komedie tkví v jejím přesahu. Kromě pobavení v sobě nese i pár hezký myšlenek
k zamyšlení. V první řadě, že nepravosti budou vždy odhaleny a po zásluze potrestány. A z těch ne tolik zdůrazňovaných bych ráda připomněla Stanfordovo vnímání vlastní smrti. Slovy Albuse Brumbála: „Pro spořádanou mysl je smrt jen další velké dobrodružství.“.

Snad ale smíme doufat také v dobrodružství ve světě živých a třeba i v rámci našeho Těšínského divadla. Tedy na shledanou v příští sezóně.

Magdalena Marie Franková