JEZINKY BEZINKY

Jezinky bezinky v režii Petera Gábora

Jak být k smrti laskavý...

            Česká scéna uvedla v první premiéře roku 2024 hru amerického dramatika Josepha Kesselringa Jezinky bezinky v úpravě Jana Wericha. České publikum se s touto černou komedií poprvé seznámilo v roce 1958, údajně proto, že se Werich při sledování amerického představení bavil jako nikdy v životě. Autorkami překladu, který, zdá se, ani za více než půlstoletí nezestárnul, jsou Zdena Werichová a Marie Fantová-Breinlová a režie těšínské inscenace se ujal Peter Gábor.

            Příběh vypráví o rodině Bresweterových, jejíž jednotliví členové se předhání v rozsahu jejich psychických poruch i počtech zavražděných obětí. Komediální potenciál textu je závislý na hereckém pojetí, které se v případě těšínského zpracování pohybuje na široké škále od realistické psychologizace přes grotesku až po místy nepřirozené a nesmyslné pitvoření. Že méně je někdy více ukázaly zvláště herecké kreace představitelek sester Breswetrových, Abby (Šárka Hrabalová) a Marty (Lenka Waclawiecová). Realistické vyobrazení obou dam, umírněnost v gestech a barevnost mluvních technik podtrhovaly komediální aspekty dramatu a současně podpořily dojem, že skutečně věří, že léčit osamělost mužů otráveným bezinkovým vínem je jen další projev dobra vedle charitativních aktivit a péče o synovce Teddyho (Kryštof Malec), který je přesvědčen, že je prezident Theodor Roosvelt. Oproti oběma tetám rozmáchlost v Malecových gestech a přílišná expresivita způsobují, že jeho postava působí spíše jako parodie na Roosevelta, z níž se poněkud vytrácí představa nemocí postiženého Teddyho, který, ztracený mimo realitu, kope ve sklepení svého domu Panamský průplav.

            Právě ten se stává hrobem všech obětí, které se chtějí v podnájmu u Brewsterových ubytovat. Než však stihnou Abby a Marta vystrojit pohřeb zatím poslednímu otrávenému nešťastníkovi, objeví jeho mrtvolu jejich další synovec, divadelní kritik Mortimer (Ondřej Frydrych). Hrůzný objev zastíní Mortimerovu radost ze zasnoubení s milovanou Elenou (Eliška Adamovská), kterou nahradí snahou vymyslet způsob, jak uchovat mrtvoly v tajnosti a především, jak tetičky zastavit. Dramatický text tak nabízí tvůrcům unikátní možnost kritizovat samotné divadelní představení v jeho průběhu skrze postavu stereotypního a věčně nespokojeného divadelního kritika, jehož komický potenciál Frydrych plně využívá během zapáleného kritizování absurdit v chování postav obětí, kterého se současně v daném okamžiku sám dopouští.

            Mortimerovo úsilí však naruší návrat ztraceného syna, respektive útěk bratra Jonatana (Zdeněk Klusák) a nadšeného „plastického chirurga“ Einsteina (Petr Sutorý) z vězení. S mrtvolou v kufru se hodlají schovat u Brewsterových, což není po chuti ani Mortimerovi ani tetám, které „odmítají pohřbívat ve svém domě cizáky“. Jonatanův groteskní přístup k otázce vražd a mrtvol dělá z masového vraha malého kluka, který se z trucu předhání s tetami v počtu lidí, které zabil, naproti tomu doktor Einstein působí jako zjevení – nikoliv pro svůj zjev odkazující na stejnojmenného německého génia, ale pro morální pochybnosti, které ho neustále provázejí, i když Jonatanovi v jeho činech asistuje.

            Do už tak komplikované situace se kvůli Teddyho troubení přimotá strážník O’Hara (Zdeněk Hrabal), který se spíše než výkonu služby věnuje vymýšlení divadelních her. Když ho začnou kolegové postrádat, objeví se v domě plném mrtvol a bláznů několik policistů včetně ředitele ústavu pro duševně choré Witherspoona (Josef Bičiště), který si nakonec odvádí Teddyho i s tetami. Jonatan putuje zpátky do vězení, ale doktor Einstein, stejně jako třináct mrtvol ve sklepě, strážcům zákona unikají. Cožpak by se mohly ve sklepě takových milých dam dít tak hrůzné věci?

            Scénografie proměnila jeviště v přijímací salón brooklynského domku laděný do fialových odstínů připomínajících šťávu z černého bezu. Kostýmy působily poněkud nesourodě, což ovšem příběhu nijak zvlášť nepřekáželo, je však namístě vyzdvihnout noční úbor Abby a Marty, který sloužil současně jako pohřební háv, ve kterém duše vyprovázely na poslední cestě. Brčálově zelené noční košile s volánky doplněné o stříbrné paruky a věnečky pak působily, jako by na scénu vstoupily opravdové pohádkové jezinky, a vznikl také kontrast vůči jejich dennímu úboru, ve kterém obě sestry skutečně působily jako spořádané dámy s láskou pečující o své bližní.

            A možná máme kolem sebe takto laskavé bližní i my? Kdo ví, co skrývá sklep naší milující babičky… Možná se v nové těšínské komedii nachází jedna z možných odpovědí.

Magdalena Marie Franková

Režie Peter Gábor, překlad Zdenka Werichová, Marie Fantová-Breinlová, úprava Jan Werich, dramaturgie Alice Olmová, scéna Michal Syrový, kostýmy Tomáš Kypta, hudba Peter Gábor ml.. Psáno z premiéry 20. 1. 2024.

Hrají: Šárka Hrabalová, Lenka Waclawiecová, Ondřej Frydrych, Miloslav Čížek, Kryštof Malec, Tomáš Hába, Denis Kuboň, Eliška Adamovská, Vítězslav Kryške, Zdeněk Klusák, Petr Sutorý, Zdeněk Hrabal, Dominik Grácz, Josef Bičiště.