OSIEM KOBIET

RECENZJĘ:

Tragikomický příběh ženské sounáležitosti

            Po čistě mužské inscenaci Kogut w rosole přišla řada na ženkou část souboru Polské scény, která se představila v realizaci Osiem kobiet v režii Krzysztofa Prusa. Na pozadí detektivního vyprávění se v tragikomických střetech setkává pestrá škála povah, světonázorů i generací, jež spojuje stejně intenzivní láska, jakož i nenávist k jednomu muži.

            Z počátku je vše zahaleno idylkou. Do láskyplného prostředí domova se vrací ze studií Zuzanna (Martyna Braca) a jedinými narušiteli zimního večera jsou labilní teta Augustyna (Lidia Chrzanówna) a pubertou zmítaná Zuzannina sestra, Katarzyna (Dorota Bartnicka). Chrzanówna
s copánky působí jako osamocená dětská duše, která se nedokázala smířit se stárnutím a její zoufalost podtrhují skvěle zahrané projevy panických atak a hysterie. Obdobně výrazný byl i výkon Bartnicke, jež se velmi uvěřitelně převtělila do nedbalé a trucovité dospívající dívky. Braca vykreslila Zuzanu jako vyrovnanou a sebevědomou mladou ženu, která zachovává chladnou hlavu
i v těch nejkritičtějších situacích. Poměrně přirozeně se tak ujala role hlavní vyšetřovatelky, poté, co je nalezeno tělo hlavy rodiny. V především konverzačních střetech jsou odhalovány osudy, tajemství a lži všech zainteresovaných žen; Anna Paprzyca jako Gaby, matka Zuzanny a Katarzyny, pracuje
s distingovaností, jež zdánlivě vychází z vyrovnanosti milující manželky, příběh však odhaluje, že je to snaha skrývat svou frustraci způsobenou osamělostí. Podobný osud se týká i její švagrové Pierrette (Małgorzata Pikus), jež je představitelkou vykreslená jako světem zapomenutá bohémka. Matka Gaby a Augustyny (Ewa Batycka j.h.) vyvolává sice dojem drobné křehké babičky, ve skutečnosti má v sobě stařenka elán konkurující přítomné mládeži a nestydí se zneužívat dobrotu starší dcery. Součástí rodiny je také služebná Chanel (Barbara Szotek-Stonawski), jejíž laskavost
a starostlivost bývá často po zásluze potrestána. Její herecká představitelka ukázala vytrvalost nejen v roli, ale také v přípravě, protože pro potřeby inscenace musela do role přibrat. Poslední postavou uzavírající celek je Luiza (alternace Joanna Gruszka), nejnovější členka domácnosti, která se více než službě věnuje svému pohodlí. Gruszka jí však balancuje mezi povrchní fintivkou a schopnou mladou dámou, jejíž chování vyplývá z vnitřní nenaplněnosti. 

            Pestrost charakterů se promítla i do výpravy inscenace, jejímž autorem je Marek Mikulski. V popředí stojí pouze několik kusů nábytku sugerujících obývací pokoj, zatímco pozadí tvoří patrová konstrukce s kójemi zastupujícími soukromé pokoje. Ty jsou stylizovány jako umělecká díla, jejichž charakter připomíná postavy, jimž pokoje patří. Příkladem může být pokoj Augustyny inspirovaný obrazem Edvarda Muncha, Výkřik. Protože se však nejedná o široce známá umělecká díla, bude jejich sémantika promlouvat jen k některým divákům. Celkový dojem navíc narušovalo nevhodné umístění na scéně – minimálně z levé strany hlediště byla třetina scénografie neviditelná. Obdobnou neznalostí prostoru utrpěla i režie, která vedla postavy do interakcí tváří tvář tak, že opět levá strana měla neustále výhled na záda hereček. Situaci neprospělo ani slabé nazvučení, kvůli kterého nebylo některé herečky dobře slyšet, ať už stály k publiku čelem nebo zády.

            Navzdory těmto nedostatkům stojí inscenace za vidění. Oplývá zvláště skvělými hereckými výkony a nabízí odlehčení v každodenních strastech. Navzdory komplikovaných životních osudů objevují postupně všechny postavy způsob, jak se životu vysmát a ulehčit si nesnadné chvíle. A to je něco, co je zvláště v současné chaotické době potřeba.

Magdalena Marie Franková

Psáno z premiéry 4. května 2024.

Režie Krzysztof Prus, překlad Jakub Rotbaum, scénografie a kostýmy Maciej Mikulski, asistentka režie Lidia Chrzanówna.

Hrají: Anna Paprzyca, Martyna Braca, Dorota Bartnicka, Ewa Batycka, Lidia Chrzanówna, Barbara Szotek-Stonawski, Joanna Gruszka/Katarzyna Kluz, Małgorzata Pikus.